Kočičí zen
Vlastík Krejčí
Nosím vodu, sekám dřevo, řekl kdysi zenový mistr návštěvníkovi jako odpověď na to, co dělá. Dřív jsem nosil vodu a sekal dřevo, teď také nosím vodu a sekám dřevo… Jen vnitřní prožívání je jiné, dodal.
Právě vedle mě leží jiný mistr. Mistr Miko, kocour. Je mu 17 a půl roku. Když se na mě podívá, je jasné, že je osvícený.
Celý život praktikuje to samé. Sice neseká dřevo ani nenosí vodu, ale má své vlastní rituály. A to mi věřte, ať dělá, co dělá, je na něm vidět, že ho u toho nic nerozptyluje. Dělá to naplno. Když spí, spí. Když pije, pije. Když sedí a kouká, tak sedí a kouká.
Kolem pobíhá ještě jeden kocour, daleko mladší. Toho to teprve čeká. Zatím ho rozptyluje kde co. Stíny na stěně, zatoulané víčko, spousty věcí. Pobíhá sem a tam a nevydrží u ničeho moc dlouho, protože jeho mysl je toulavá a zmatená. Miko sedí, a kouká. On ví. Ví, že i ten jeho mladší kolega jednou dojde na své cestě tam, kde je mysl klidná.
Tak ať i vy.