Mark Shiels
Prožívám jedno z těch období svého života, kdy je kolem mě spousta lidí, kteří fyzicky i emocionálně trpí. Jeden muž středního věku se zrovna chystá do nemocnice na transplantaci kmenových buněk, další mladý muž, který podstoupil dvojitou transplantaci plic, zjišťuje, že jeho tělo se s tímto problémem vyrovnává. Mnoho mých známých se potýká s dopadem dlouhodobých příznaků covidu, jako je ztráta paměti, únava a pocit únavy – mají velmi málo energie a motivace pro každodenní fyzické a duševní úkoly. Další se potýkají s dlouhodobými nemocemi a snaží se pochopit, proč žijí s chronickým onemocněním.
Někteří lidé vkládají spoustu mentální a emocionální energie do otázky „Proč já?“ Proč mám rakovinu krve? Proč moje plíce přestaly fungovat? Proč mám špatné zdraví a chronický zdravotní stav? Co jsem udělal špatně, že jsem si zasloužil být postižen tímto zdravotním stavem? Jsem prokletý? Bůh mě opustil?
Musíme naslouchat těm z nás, kteří fyzicky, mentálně, emocionálně a duchovně zápasí. Musíme naslouchat se soucitem a empatií. Nicméně někdy musí přijít i chvíle k povzbuzení, aby ten člověk přestal klást jakékoli otázky spojené s „Proč já?“
Buddha měl pravdu – všichni čelíme bojům se stářím a smrtí. Někteří lidé čelí těmto bojům mnohem mladší než jiní, neexistuje žádné duchovní vysvětlení nebo odpověď na otázku „Proč já?“. Pokud dokážeme přestat se snažit pochopit, proč se špatné zdraví, nemoc, postižení dotýká zrovna nás – pak můžeme přeorientovat svou mysl k plnějšímu životu v přítomném okamžiku. Můžeme se naučit žít plněji v tomto přítomném okamžiku našeho života, aniž bychom se nechali sevřít strachem nebo vytvářeli negativní příběhy o tom, jaká by mohla být naše budoucnost.