Písek
Vlastík Krejčí
Také jste si jako děti hráli na písku? Čím hlouběji se rukou hráblo, tím vlhčí písek, ze kteréhjo se lépe stavěly hrady, tunely, mosty, cestičky pro závody kuliček… Na jednom malém pískovišti byl celý svět. Pohlceni v tom vesmíru dětského pískoviště se dalo donekonečna tvořit cokoli si dětská představivost dokázala vymyslet.
Jako dospělí už písek vnímáme spíš jako něco obyčejného a nedůležitého. Obyčejný písek, mohli bychom říct. Běžná věc. Jenže on písek není jen tak obyčejná věc. Lidé ho využívali celou svou historii. Na stavby, na měření času, na výrobu skla…
Na měření času už písek nepoužíváme, leda pro zábavu, ale na stavby a sklo ho potřebujeme pořád. Vlastně i jako dospělí žijeme v tom samém – svět je jedno veliké pískoviště. Jen je ten písek přetvořený a upravený. Ve stavbách, v okenních tabulích, ani nemusíme na pláž.
Když si tenhle článek teď čtete, uvědomte si, že to je opět jenom díky písku. Ano. Ani mobil, ani počítač by bez písku nebyl, protože na výrobu čipů, které je pohání, potřebujeme zase ten obyčejný písek… Je prostě všude.