Čemu ku prospěchu?
Jarmila Plotěná
Říká se, že na každé zlé události je něco dobrého, kladného. V současné době se však člověk ptá co by mělo být dobrého na zkušenosti s dosud stále nekončící pandemií, s důsledky klimatické změny a nyní dokonce s tragickými a krutými válečnými událostmi. Co může být dobrého na tak těžkých časech, kterým není vidět na konec a kdy přesvědčení, že „to nějak dobře dopadne“ ztrácejí už i ti nejzatvrzelejší optimisté? Čemu by to mělo být ku prospěchu pro běžného člověka, když život se stal po všech stránkách tolik ohroženým a budoucnost nevypočitatelná a nejistá?
A nebylo tomu tak i jindy? Zřejmě bylo, ale málokdo si to uvědomoval. Zkrátka této základní skutečnosti, totiž nejistotě, která je v životě každého člověka, se v průběhu prožívání osobních příběhů příliš nevěnovala pozornost.
V poslední době si často připomínám jak mi maminka vyprávěla, že jednou potkala na hřbitově mého někdejšího profesora latiny. Při pohledu na hroby prý poznamenal: „Co lidí už umřelo! Inu, jsme tu všichni jak páry nad hrncem“. Brzy zemřel náhle také on. Zvláštní vzpomínka? Ani tak moc ne. Byl moudrý, hodně o životě věděl a jasně si uvědomoval skutečnost jeho nejistoty a vzácnosti. Oné zázračné chvíle na tomto světě, kdy můžeme myslet, jednat, tvořit a rozhodovat se nejen ve svůj prospěch.
Představa pomíjivosti páry nad hrncem se mi v těchto dnech stále vrací, ono odtikávání vteřin žití, tolik vzácných a také to, že je důležité čemu a komu je věnujeme a jak se rozhodneme je využít, dokud je čas.
Jaký by byl svět a jak by se změnil, kdyby si tuto moudrost nejistoty všichni uvědomili?