Luděk Pivoňka
Katolická církev věří, že andělé jsou ryze duchovní bytosti, které byly Bohem stvořeny, aby mu sloužily jako jeho poslové a služebníci. Část z nich se však od Boha svobodně odvrátila a tím ztratila možnost přebývat v Boží blízkosti. Stali se z nich démoni. V čele těchto rebelujících bytostí stanul satan neboli ďábel. Ten nyní vládne našemu světu a ponouká lidi společně s démony ke konání zlých skutků. Ježíš jej však svou obětí na kříži porazil, takže bude definitivně potrestán při poslední soudu na konci věků.
Toto je ve stručnosti pohled katolické církve na dobré a zlé duchy. Na první pohled bychom mohli tento příběh zařadit mezi starodávné bajky a pověsti. Má to však jeden háček, dobří a zlí duchové pravděpodobně existují. Všechny kultury mají od dávných časů určité povědomí o možných kontaktech s dušemi zemřelých. Některé duše se pak projevují pozitivně, jiné naopak negativně. Některé lidem pomáhají a jiné jim škodí. To je univerzální náboženská zkušenost.
Své o tom také ví i moderní spiritismus. Takže kdo má pravdu? Katolická církev nebo jiné náboženské tradice, které v andělech vidí dobré lidské duše a v démonech zlé lidské duše? Já se přikláním ke druhé variantě. Na základě studia velkých náboženských tradic a moderních posmrtných výzkumů (např. zkušenosti blízké smrti), věřím v život po životě a v možnost působení mrtvých na svět živých.
Nemám proto žádné vědecké důkazy, ale věda bohužel nemůže dávat odpovědi úplně na všechno. Brání jí v tom její metodologický naturalismus. Ona prostě věří, že existuje jen jediná realita a to přirozená. Já však nikoliv. Proto bych si v této chvíli opatrně přál, abych se po smrti mohl stát jen dobrým andělem.