Co jsem prožil ve vlaku
Mark Shiels
V dubnu jsem jel vlakem z Prahy do Bruselu. Byla to dlouhá cesta se změnami v Regensburgu a Frankfurtu. Vlaky, kterými jsem jel, byly přeplněné ukrajinskými uprchlíky, někteří seděli, jiní stáli a jiní seděli na podlaze. Byli tam starší mladí i starší muži, mladé matky s miminky a dětmi, většina z nich vypadala vyčerpaně a traumatizovaně zkušenostmi, kterými prošli. Od jejich spolucestujících byla těmto uprchlíkům projevována velká laskavost a respekt, někteří cestující se dělili s dětmi o čokoládu a ovoce. Mladá Němka ve věku 30 let s pětiletou dcerou potkala na vlakovém nádraží v Regensburgu mladou Ukrajinku s dítětem a nabídla jí ubytování u sebe doma v Kolíně nad Rýnem.
To, co jsem pozoroval, na mě hluboce zapůsobilo a povzbudilo mě také vřelost a štědrost, kterou uprchlíkům projevovali moji spolucestující. Pro nás unitáře je tak důležité jednat, když vidíme utrpení jiných lidských bytostí ve světě. Můžeme jednat mnoha různými způsoby, abychom pomohli zmírnit bolest a utrpení našich ukrajinských sester, bratrů a přátel.
Můžeme na ně myslet, můžeme pomáhat praktickými způsoby, jako je dobrovolnictví při práci na projektech, které jim poskytují jídlo, útočiště a oblečení, můžeme je hostit v našich domovech, můžeme dát peníze na pomoc organizacím pracujícím s uprchlíky.
Existuje mnoho dalších způsobů, jak můžeme pomoci. Je tak důležité, abychom ukázali našim ukrajinským sestrám, bratrům a přátelům, že naše unitářská víra je vírou, která nás vyzývá, abychom jednali, když ve světě vidíme utrpení.