Úhel pohledu
Jarmila Plotěná
„Viděli jste zase ty zprávy? To je doba! Co nás všechny čeká!“ Tak a podobně v dnešní době lidé občas mluví a co horšího – často takto uvažují, a co ještě horšího – někteří takto uvažují neustále, skoro celý den, ani přestávku si neudělají. Taková přestávka jako chvíle pro naději je právě v naší době nanejvýš důležitá, neboť je velmi užitečná. Možná namítnete: „No jo, ale viděli jste ty zprávy, slyšeli jste, že…?“
Záleží na úhlu pohledu. Z jednoho úhlu se jeví, že je zle a bude ještě hůř a budoucnost je přímo černá. Z poněkud jiného pohledu se však jeví, že není vše beznadějné, a jestliže je nyní doba těžká a samý problém, už se „blýská na časy“ a zase vysvitne světýlko naděje a bude se vše obracet k dobrému. Neblahý stav s pandemií ani jiné neblahé stavy, a co jich už v historii bylo, netrvají věčně.
Našla jsem kdysi na Českomoravské vysočině kamínek – křemen s ametystem. Měla jsem ho v zahradě. Teprve letos v létě jsem si na něm něčeho všimla, když na kamínek spadl list ze stromu. Spadl na čelo ženy hledící někam k naději, v ametystových očích očekávání něčeho posvátného, krásného. Poslala jsem fotku kamínku přátelům. Reakce byla dle úhlu pohledu různá: „Co s tím, prostě kámen,“ nebo: „více šklebících se obličejů“ apod. Někteří ji tam však uviděli.
Vidíte ji tam také?