Luděk Pivoňka
Pokud bychom chtěli mluvit o Bohu, je potřeba si nejprve ujasnit, co slovem Bůh vlastně myslíme. Pod pojmem Bůh si můžeme představovat třeba nějakého konkrétního člověka, který byl později zbožštěn, např. Ježíš, Konfucius nebo Lao-c. Jako další možnost se nám nabízí teorie Ericha von Danikena, že bohové jsou mimozemští astronauti. Nebo, a to je nejobvyklejší představa, bohové jsou tajemné nadpřirozené bytosti, které skrytým způsobem vládnou světu a přírodním živlům.
Já ponechám tyto časté představy stranou a pokusím se hledat neviditelného Stvořitele našeho a jiných světů. Kladu si tak otázku: Je náš vesmír výsledkem nahodilých procesů, nebo je dílem inteligentního Stvořitele? Přikláním se k druhé variantě, neboť nevěřím, že vesmír je věčný. Přesněji řečeno, nevím o ničem, co by bylo v našem vesmíru věčné. Je to člověk? Jsou to zvířata? Jsou to rostliny? Je to planeta Země? Je to naše Slunce? Je to nějaký vzdálený sluneční systém? Co je tedy konkrétně v našem vesmíru věčné? Domnívám se, že nic, a proto je nutná první příčina, která vše uvedla do pohybu. Bůh je tedy počátkem všeho, ale sám je věčný, nestvořený.
Jak vypadá tento Bůh a jaké má vlastnosti? To bohužel nevíme, ale na základě našich náboženských zkušeností se to snažíme alespoň trochu odhadovat. Tímto si vytváříme o Bohu představy, které jsou velmi nepřesné. Proto je zbytečné se vášnivě přít o podobu pravého Boha, jak to mají v oblibě některá zjevená náboženství. Žádný člověk na světě nezná Boha v jeho plnosti, a proto my všichni věříme jen v tušeného Boha. Možná je to frustrující tvrzení, ale je to reálný popis současného hledání nejvyšší Reality. Proto i v této věci platí ono známé přísloví: mlčeti zlato a mluviti stříbro.