Petr Samojský
Jdete si v klidu ulicí, třeba zrovna míříte domů, a tu najednou, aniž si to uvědomíte, opustíte stín a vejdete na sluníčko. A to vás oslní. Může to být příjemné, může to být hodně nepříjemné. To podle toho, jak silně slunce svítí, pochopitelně, ale i podle toho, v jakém jste zrovna rozpoložení.
Není tato situace skvělým podnětem pro další úvahy? Například o tom, jak významově bohatým pojmem je slovo „osvícení“; co je zdrojem světla poznání, které ctíte; jestli někdy toho světla není příliš; co dělat, když je světla moc, a tak dále.
Zrovna teď, když prožíváme období spíše temnější (či přímo temné, jak by mohl leckdo říct), může být rozjímání nad takovým tématem velice prospěšné!
A tak vám přeji podnětné myšlenky – a dosti Světla!