Vyčerpáni/y životem?
Jana A. Rašková
Stop. Moment. Vnímejte svůj pocit štěstí, jak právě v tuto chvíli prožíváte radost ze života?
Proto, abychom byli opravdu šťastni, nemusíme udělat vskutku nic. Skutečně. Stačí se jen rozhodnout. Zadat si do svého nitra „trvalý příkaz“: vidět štěstí a krásu v každé lidské činnosti, v moudrosti i trapnosti, ve velikosti i v malosti, v každém živém tvoru. I v člověku lze odhalovat čistotu jeho záměrů, ryzost a pestrost barev v jeho vyzařování. Pocit štěstí se pak přirozeně dostaví, stane se jedním z našich smyslů, to přece dává smysl, ne?
Ve skutečnosti toho děláme až příliš mnoho proto, abychom šťastní nebyli. Hledíme k zemi, a ne ke hvězdám. Hledáme berličky v hmotném světě. Kritizujeme se, a to nás nejvíce vyčerpává. Upozaďujeme své vlastní sny a potřeby. Dobrovolně své snažení připisujeme na vrub druhým, v práci možná korporátům, doma členům rodiny, kteří o to ani nestojí. Pokud chceme být nešťastní dělejme, dělejme všechno, za všechny, dělejme ještě víc, rychleji a efektivněji!
Jestliže však chceme být šťastní, nechme události, aby se děly jakoby samy, dovolme životu být.
Zastavme se, uvolněme se a odpoutejme se…
Po chvíli klidu se náhle propojíme s plamínek vděčnosti za život jako takový, který prostoupí naši bytost a zahřeje nás u srdce. Vstoupí život.