O duchovních jistotách a nejistotách
Luděk Pivoňka
Každé náboženství má obvykle dvě stránky, a to přirozenou a nadpřirozenou. V oblasti přirozené se můžeme pokoušet hledat důkazy. Například u historické teologie, která se zabývá církevními dějinami, tam nepotřebujeme mít žádnou zvláštní víru, abychom poznali pravdu. Tam potřebujeme hlavně věrohodné historické prameny a ty můžeme ověřovat běžným vědeckým způsobem. Ale u nadpřirozené stránky náboženství, tam už to s důkazy tak jednoduché není. Jsou to povětšinou věci, které jsou těžko smyslově uchopitelné, a proto také těžko dokazatelné. Tam nám zbývá buď cesta víry nebo cesta náboženské zkušenosti.
Pokud člověk o věcech nadpřirozených nemá žádnou náboženskou zkušenost, tak je pravděpodobně odmítne. Pokud náboženskou zkušenost má, tak se k nim může stavět příznivěji. Náboženské zkušenosti se však od sebe mohou lišit. Proto také existuje více než jedno náboženství, neboť také existuje více než jedna náboženská zkušenost. Náboženské zkušenosti mohou být krásně pestré jako louka plná květin.
Unitáři tuto pestrost vítají a radují se z ní a je pro ně potěšením, nechat se obohatit i jinými náboženskými zkušenostmi, než jsou ty jejich. I když některé náboženské zkušenosti se jim mohou líbit více, nezavrhuji přitom ty ostatní. Vše se pak odehrává v míru, lásce a harmonii.