Když
Jarmila Plotěná
Už ze školy víme, že věta nikdy nemá začínat slovem „když“. Už v těch žákovských letech něco ve mně namítalo, že přece skoro všechno se děje, když tomu předchází nebo když se současně děje ještě něco jiného. Život mi pak jenom potvrzoval, jak jsou všechny děje a věci podmíněny jinými, jak jedno s druhým souvisí a že obzvláště to platí pro člověka. Jak velice záleží na tom, jaké jsme měli dětství, jak jsme byli vychováváni, jaké lidi jsme v životě potkali, jakými myšlenkami jsme se nechali oslovit atd.
Moje kamarádka Magda nazvala svoji knížku vzpomínek Jednou když. Dobře si všimla jak a čím bylo podmíněno všechno co veselého i vážného prožívala, jak všechno má nějaký svůj původ a důvod.
Ano, nic a nikdo neexistuje bez dalšího, bez jiného. Všímat si této podmíněnosti, tohoto zřetězení událostí ve svém životě může být velice objevné.