
Jarmila Plotěná
Vzpomeňme si, jak vypadají naše vzpomínky. Čím jsou vzdálenější, tím mohou být mlhavější. Naše nejstarší vzpomínky z dětských let jsou poněkud kusé a trošku jako za závojem.
Vzpomínky na naše dávné sny a příběhy se nám v paměti vynořují často jako film a my jsme už jenom jeho diváky a někdy se tomu „svému filmu“ i divíme.
Závoj zapomnění nám připomíná, jaké tajemství je vlastně člověk a co sami o sobě ještě nevíme.