
Karen Ercolino
Ve slavné americké básni od Roberta Frosta se píše, že „dvě cesty se rozcházely v lese“. Jedna byla více prošlapaná než druhá a vypravěč si vybral tu „méně prošlapanou“. Báseň jako by nás povzbuzovala udělat totéž – nevydat se po vyšlapané cestě, ale zvolit jiný směr. Prý to přinese zásadní rozdíl.
Jenže to, že po nějaké cestě šli jiní, ještě neznamená, že pro nás nebude zajímavá. Naopak může být velmi podnětné jít po dobře známé stezce a vidět to, co viděli druzí. Může nám to pomoci pochopit například, jak naši předkové dospěli ke svým duchovním přesvědčením. A tím, že k tomu přidáme vlastní zkušenost a kontext, si to můžeme přetvořit v něco vlastního.
Existuje africké přísloví: Chceš-li jít rychle, jdi sám; chceš-li dojít daleko, jdi s někým. Když jdeme po vyšlapané cestě, máme na své pouti společníky. Vydejme se po této duchovní cestě společně a uvidíme, jak daleko dojdeme.