Zasutá vzpomínka
Jana A. Rašková
Osobní, více či méně radostná, vzpomínka, na rané dětství, na pusu od mámy. Hřejivá, jindy bolestná, první zamilování, nespoutané mládí… Stačí jen zavřít oči a někdy ani to ne, všechno je uložené, jako včera, čerstvé, tak živé! Tíživé, trpké, mlhavé, hluboko zasuté, nezapomenutelné, anebo ne?
S délkou života se trvanlivost vzpomínek zkracuje. Tedy aspoň mně! A je vlastně dobré, všechno držet v hlavě, každou křivdu či bolest? Pokud hovoříme s lidmi o společných zážitcích, prosvítá, že autentická vzpomínka je u každého diametrálně jiná. Co je tedy realita? Labyrint myšlenek.
Ať už jsou tedy, právě ty naše vtíravě neodbytné, či dávno časem vybledlé. Toto téma je velmi křehké a než s námi navždycky usne, zůstává pravdou, že vzpomínka je jen vzpomínkou, jak vtipná kaše. Černobílá i kolorovaná.