Dva rozhovory
Jarmila Plotěná
Člověk řekl Životu: „Co mi dáš? Čím mne ze svého bohatství obdaruješ? Měl bys mi dát ty nejlepší přátele, zodpovědné, oddané a věrné, abych byl šťastný. Také bys mě měl jaksepatří náležitě odměňovat za moje zásluhy a dobré vlastnosti.“ Člověk mluvil dál, ale Život mlčel, jako by nic neslyšel. Žádná obdarování nepřicházela.
Jiný člověk řekl Životu: „Co bych ti měl dát? Jsem ti tolik vděčný a cítím se jako dlužník za tvůj dar, že tady mohu být. Dám ti co nejvíce. Použiju všechny možnosti, které mám a začnu hned.“ Své předsevzetí člověk splnil, aniž by očekával odpověď. Avšak Život odpověděl a začal člověka obdarovávat dalšími dary. Bylo jich stále víc, tolik, že je sám člověk už ani nepobral, a tak je rozdával.