Učitel
Mark Shiels
Před více než 24 lety, když jsem byl duchovním v irském unitářském kostele v Corku, přijel sem slavný buddhistický učitel, aby zde vedl víkendové soustředění. Na toto setkání dorazilo mnoho lidí a mezi účastníky panovalo velké očekávání toho, že tento buddhistický učitel přednese inspirativní učení plné velké moudrosti.
V sobotu ráno jsme se všichni sešli v hlavním sále. Učitel přišel do místnosti a začal vysvětlovat, jak bude učit meditační praxi známou jako „satí“, která se zaměřuje na vnímání dechu. Začali jsme meditovat a soustředili se na nádechy a výdechy. Asi po 15 minutách praxe se někteří lidé v místnosti začali zvedat, chodit ke dveřím hlavního sálu a opouštět místnost. Pak se dveře hlavního sálu opět otevřely a zdálo se, že se lidé vrátili na místa, ze kterých původně odešli. To pokračovalo během celého dopoledne. V 11 hodin nám učitel oznámil, že je čas na občerstvení. Všichni jsme vyšli z hlavního sálu a posilnili se čajem a kávou. Učitel nás požádal, abychom byli několik minut zticha, a zeptal se nás, co je to za hluk a proč se zdá, že někteří lidé vstávají, odcházejí z místnosti a po několika minutách se vracejí.
Jeden z účastníků řekl učiteli: „Je to velmi jednoduché. Proč se zvedneme a odejdeme z místnosti, a pak se vrátíme o 10 až 15 minut později? Především někteří z nás nikdy předtím nemeditovali déle než 15 minut. Za druhé, někteří z nás si rádi dají sklenici vody nebo cigaretu!“.
Učitele to velmi pobavilo. Když jsme se po přestávce vrátili do hlavního sálu, Učitel nám řekl, že budeme sedět vždy jen 15 minut a pak budeme mít 15 minut přestávku. Někteří lidé vypadali velmi překvapeně, jiní, v meditacích zkušenější, se zdáli být rozhodnutím zděšeni. Učitel ale poté vysvětlil, že duchovní cesta musí být přístupná a relevantní pro život lidí. Řekl nám, že by se lidem neměly poskytovat duchovní nauky nebo praxe, které přesahují jejich fyzické nebo mentální možnosti, a že duchovní život by neměl být považován za boj.
Na toto víkendové setkání často vzpomínám. Často přemýšlím o tom, že můj duchovní život nemusí být bojem. Často přemýšlím, jestli jsou má slova nebo vhledy, které mohu nabídnout, relevantní pro životy lidí.