Úcta bez řečí
Jana A. Rašková Vážit si lze vlastně všeho! Od rozbřesku do noci. Od početí do skonání, tomu není pomoci. Cením si například vody, co denně piji a co jí ještě trochu zbývá. Židle, na které si sedím, přestože bych jí jen sotva sama vyrobila. Vzduchu i možnosti, že to ve mně samo dýchá. S ohledem na rovnováhu. Dá se to […]