Zvídavost jako most k úctě
Yustine Castillo Close
Úcta téměř nikdy nepřichází celá.
Z počátku bývá malá a nejistá,
jako tichá ochota podívat se dvakrát
na někoho, o kom jsme si mysleli, že ho už známe.
Zvídavost je první jemný krok,
není to hlučná zvědavost, která se dožaduje odpovědí,
nýbrž ta, která se naklání blíž a šeptá:
„Je toho na tobě víc než to, co vidím.“
Když se staneme zvídavými,
tuhé obrysy kolem člověka se uvolňují.
Jeho přesvědčení přestanou vypadat jako hrozba
a začnou vypadat jako příběhy,
příběhy tvarované cestami, po nichž jsme nikdy nechodili,
a zraněními, které jsme nikdy nepociťovali.
Zvídavost nám umožňuje překonat vzdálenost
mezi domněnkou a porozuměním.
Neptá se, aby našla souhlas,
ale aby našla úžas.
A v tomto úžasu
se děje něco vzácného:
začínáme pociťovat váhu jiného života,
jeho strachů, jeho nadějí, jeho tvrdohlavých pravd.
Tam roste úcta,
ne jako souhlas,
ale jako uznání.
Zvídavost říká:
„Kdo jsi?“
Úcta odpovídá:
„Vidím tě.“