Úcta není jednosměrná ulice
Karen Ercolino
Jak řekl Louis D. Brandeis, „Pokud si přejeme úctu k zákonu, musíme nejprve učinit zákon hodným úcty.“ Někdy, když lidé mluví o úctě, tím ve skutečnosti myslí, že chtějí, aby s nimi druzí souhlasili. Názory nebo činy, se kterými nesouhlasí, pak mohou vnímat jako projev neúcty.
Úcta však není jednosměrná ulice. Pokud má být opravdová, pak musí být vzájemná a uznávat právo – a možná i povinnost – každého z nás jednat v souladu se svým vlastním svědomím. To s sebou zároveň nese velkou odpovědnost. Máme-li takový druh úcty očekávat, musíme být přemýšliví a ke svým přesvědčením dospívat autenticky a musíme i ta nejhlubší z nich prověřovat s otevřenou myslí.
Když to dokážeme my i ti, kteří vidí věci jinak, můžeme najít cestu k úctě. To nás nemusí dovést ke shodě, ale snad nám to umožní žít v klidu a míru.