Úcta jako volba
Leoš Brabec
Úcta není samozřejmost ani povinnost. Je to volba. Volba, jak se díváme na druhého člověka – zda skrze předsudky, nebo skrze otevřenost. Zda chceme hodnotit, nebo nejprve porozumět.
Každý člověk má vnitřní hodnotu, která se formuje už od útlého dětství. Rodinou, společností. Tuto vnitřní hodnotu má člověk nezávisle na víře, názorech či životní cestě. Úcta proto není něco, co si druzí musí zasloužit. Je to náš vědomý postoj ke světu.
Úcta se rodí v drobných rozhodnutích: naslouchat místo přerušovat, dát prostor tichu, říct „nesouhlasím“ bez potřeby zraňovat. Stejně tak je volbou i úcta k sobě – umění nastavit hranice a zůstat pravdivý.
V době rychlých soudů je úcta klidnou, ale odvážnou volbou. Volbou zůstat lidský. Volbou zůstat spolu.