Petr Samojský
Tuhle jsem si vzpomněl na jednu starou píseň skupiny Hoboes, kde se zpívá: „Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst, řekni, kdo by se vracel, když všude je tisíce cest.“
Je to píseň lehce apokalyptická, líčí město bez lidí, bez života. Ta myšlenka, která z toho povstává, je, že jakkoliv je mnoho cest, některé mohou být špatné, ba dokonce fatální.
A že tedy záleží moc a moc kterou cestou životem se vydáme, a jakým způsobem jí pak kráčíme. Jinými slovy záleží na tom, jak vědomě žijeme svůj život, jak mu dáváme duchovní obsah a smysl, jak do svých všedních chvil vnášíme nevšednost, a do obyčejnosti každodennosti vkládáme lásku.