Svátky máš když …
Jarmila Plotěná
Ať již období kolem Vánoc prožíváme jakkoliv, ať Vánoce slavíme nebo nikoliv, konec prosince a vlastně již celý tento měsíc je nějaký jiný, svým způsobem sváteční, plný posvátného světla. Svátek si ale musí člověk zasloužit, svátek nenavštíví jen tak bez zásluhy každého. Lidé to dávno tuší a mnozí se už nějak podvědomě snaží si svátky zasloužit. A tak je přivolávají a vábí k sobě vším tím nakupováním, sháněním dárků, pečením a vařením, hlavně aby bylo všeho hodně a ještě víc a aby byli z té své námahy patřičně unaveni.
Snad právě v tom to vězí. Možná některé ještě ovládá podvědomý pocit vzniklý kdesi v nedozírném dávnověku, že nejprve je nutno přinést nějakou oběť, aby mohla přijít odměna v podobě svátku. Tak v očekávání kýženého slavení jsou přinášeny hojné zvířecí a finanční oběti a často i oběti v podobě pošramocených mezilidských vztahů. Zatím se někde v koutku krčí svátky, které nepřicházejí a nepřicházejí, i když dle kalendáře je jejich čas. Člověku to napoví, že předsváteční rituál oběti nepochopil. Někdo si třeba řekne, že s oběťmi příprava svátků už dávno nemá nic společného.
Domnívám se však, že princip oběti nadále platí i v dnešní době, ale to co má být obětováno není z viditelného a hmatatelného světa. Taková zloba nebo neschopnost někomu odpustit a mnoho jiného nepěkného, to je to co má být obětováno, opuštěno, abychom mohli zapalovat a sdílet s jinými sváteční světlo.