Jarmila Plotěná
Nedávno se mi zdálo o jednom mém známém. Spěchal na autobus. Pak jsem ve snu ten autobus uviděla. Byl skleněný, průhledný, zářivě smaragdové barvy a ozdobený byl střípky z barevných sklíček. Můj známý v celé té kráse jel sám. Snažila jsem se v tom snu upozornit jiné lidi, aby se na tu nádheru honem podívali, aby neprojela jen tak bez povšimnutí. Popisovala jsem jim ten autobus, hledala slova pro jeho barvu.
Po probuzení mi bylo líto, že takovým autobusem jel jenom jeden člověk a nezastavil, aby mohli přistoupit i jiní.
Škoda. A takovou škodu vidíme často i v běžném životě, kdy někdo prožívá něco fantastického, originálního a nepodělí se o to s ostatními.