Nevzdá(m) se!
Petr Samojský
Před časem jsme s kamarádem nakládali objemnou bednu do auta, nedařilo se nám to. Kolem šel mladík, já ho požádal o pomoc. „Nepomůžu, já také o pomoc nikomu neříkám,“ řekl mi. Byl drzý? Anebo je drzé požádat cizího člověka o pomoc? Zvládli jsme to i bez něj, ale ve mně zůstal pocit trapnosti, zklamání.
Tuhle jdu na nádraží do schodů, přede mnou se lopotí stará paní se zjevně těžkou, velkou taškou. „Můžu vám s tím pomoct?“ povídám jí. „Ale jedeš, nech tu tašku být!“ Bylo drzé nabídnout cizímu člověku pomoc?
Má to někdy těžké, ta dobrá vůle. Ale jak ji znám, nedá se odradit. Možná ji zamrzí studená sprcha, ale otřepe se a jde dál! Je to už taková její povaha.