Naslouchat snu
Petr Samojský
Vzpomenete si ještě na tu dětskou medaili, kterou jste „tenkrát“ (zde dosaďte vhodný čas, místo a okolnost) dostali? Byla to radost, že? A vzpomenete si na chvíli úspěchu, výhry v kartách nebo čnz (člověče nezlob se)? A ten pocit, kdy jste prvně dostali pusu od (xy)? Za každým z těchto úspěchů, radostí, chvilek štěstí byl na počátku sen. Srdce jím volalo hlasitě, anebo i jen potichu a jemně, že to jen těžko bylo rozpoznat, ale slyšeli jste jej a šli za tím snem.
Kolik takových velkolepých následování snů a radosti z jejich dosažení v minulosti našeho života je? Dokážeme za to být opravdu vděčni? Nebereme to (ku své škodě) jako samozřejmost? A hlavně – dokážeme se otevřít Životu tak, aby nás radost a štěstí mohly potkat zítra a ve všech pozítřcích? Anebo zrovna teď?