Milion milionů
Vlastimil Krejčí
Když měli Mach s Šebestovou kouzelné sluchátko, v jednom paralelním vesmíru namísto milionu koček chtěli, aby měl každý milion milionů peněz. A tak se i stalo. Úplně všichni byli super bohatí. Nemuseli vůbec nic dělat a mohli si jen užívat.
Jenže to jaksi nefungovalo. Nikdo totiž nic nemusel, a jen málokdo opravdu něco dělal. Takže když jste si chtěli zaletět na Maledivy a válet se tam na pláži, nemohli jste si zavolat taxík, nefungoval telefon. Ani ten taxík. A ani ty letenky nešly koupit a to letadlo samozřejmě stejně nemohlo odletět.
Nemohli jste si ani nic koupit, nikdo neprodával, nikdo nevyráběl.
Ale netrvalo to dlouho. Záhy podnikaví lidé začali nabízet zboží a služby, zaměstnávat a vyplácet zaměstnance a všechno pomalu začínalo fungovat. Jen to máslo nestálo 70, ale o hodně nul navíc. Brzy byl svět zase jako dřív.
Bohatí byii zase bohatí, a chudí byli zase chudí. Měli miliony, ale nebyly jim moc platné.
Všechno záleží na kontextu. Čísla jsou jenom čísla, obsah jim dáváme my. A všimněte si, že se to dá úspěšně zobecnit skoro na cokoli… My jsme ti, kdo dávají věcem obsahy, smysl. Nebo ne?