
Yustine Castillo Close
Seděla jsem vedle jeho postele
a poslouchala jemný rytmus jeho dechu –
stálý, klidný, celistvý.
Můj vlastní dech ho následoval,
a ticho se prohloubilo.
V tom okamžiku
neexistovala oddělenost –
jenom láska, nekonečná a celá,
dýchající skrze nás.
V tom bezčasém okamžiku
se všechny hranice rozplynuly.
Nebyla jsem já, nebyl on,
jenom věčný tep lásky
lásky, která září tak
jasně
připomíná mi
mou podstatu
vidím její odraz
v jeho očích
je to tak mocná
síla
dotýká se nekonečna
To je ta láska, která mě vede, když se cesta zešeří,
ta, která mě naplňuje odvahou, když svět ztěžkne.
Nezná žádné hranice,
žádný konec –
láska stálá, neochvějná a skutečná.