
Leoš Brabec
Láska není jen cit, ale způsob, jak se dotýkáme světa. Může být vášní, klidem i službou. K druhému člověku přichází v něze a porozumění a učí nás blízkosti.
Láska k práci je oddaností a radosti z tvoření. Ta nás učí zase smyslu a trpělivosti.
Někdy nás spaluje, jindy tiše nese. Láska k životu nás učí vděčnosti, i když věci nejsou dokonalé. A právě v té nedokonalosti – v lidské křehkosti, v úsilí dát do světa kus sebe – se rodí její nejpravdivější podoba.
A pak je tu láska k bytí – hluboké přijetí všeho, co je. V ní se všechny ostatní podoby lásky setkávají a stávají se jednou: silou, která tvoří svět.