
Karen Ercolino
Když se mě lidí ptají, jestli „věřím v boha“, obvykle odpovím, že ne. Koneckonců nejsem křesťanka, židovka, muslimka ani hinduistka. A nelíbí se mi, jak se slovo bůh někdy používá, jak je vzýváno z nekalých důvodů – bůh inkvizice, bůh dobyvatele, bůh svaté války, bůh, který odsuzuje a trestá. Takže říkám ne.
Když se mě ale zeptáte, jestli věřím v lásku, odpovím ano. Ale není slovo „láska“ také problematické? Je nadužívané, má mnoho významů a je pro nás těžké ho definovat. Může být zneužito jako zbraň a použito k ospravedlnění špatného chování.
Ale láska, tajemná a transcendentní, v nás může probudit to nejlepší. Když milujeme, jednáme tak, že vyživujeme, ochraňujeme, prospíváme a zachováváme. Láska nás činí hluboce šťastnými, spokojenými, radostnými, štědrými, vděčnými, pokornými, schopnými úžasu… Připomíná vám to boha? Mně ano.