
Dagmar Kašlíková
Láska jako podstata jsoucna, díky kterému má smysl žít, tvořit a být jeho součástí.
Láska jako smysl života, spojení láskou, mírem, radostí, krásou. Čistá esence bytí.
Její zář nelze přehlédnout v dětských očích, kde je ještě stále čistá, nebo v psích očích, kde je spojena s vděčností.
Láska je světlo, které září, teplo, které hřeje, laskavé ruce, které tě pohladí, nebo úsměv. Je všude, nekonečná, nesmrtelná.
Láska je božství, kvůli kterému stojí za to žít, tvořit a být jeho součástí.
Láska je matka a my její děti.