Duševní poutníci
Mark Shiels
Jedním z mých nejoblíbenějších míst na světě je severní pobřeží Irska. Je zelené a divoké, s rozeklanými čedičovými útesy vybíhajícími do severního Atlantiku. Pláže jsou tu plné zlatého písku a díky mohutným příbojovým vlnám je to ideální místo pro surfaře a další vyznavače vodních sportů.
Nejdelší pláží zde je Magilligan Strand, přes jedenáct kilometrů dlouhá přírodní rezervace, která vábí k hnízdění spoustu druhů mořských ptáků. Miluji procházet se po tomto pásu pláže, cítit, jak mi slaný čistý vzduch vane do tváře, a poslouchat zvuk vln narážejících na břeh.
Dostávám se do téhle části Irska jen třikrát ročně, ale i tak divukrásnost tohoto místa a čistý slaný mořský vánek stále vyživují mé tělo i duši.
Teď se tam nějakou dobu možná vůbec nepodívám kvůli pandemii koronaviru. Ale připomínám si slova dánské spisovatelky Karen Blixenové (jejíž teta Mary Westenholzová patřila k zakladatelům unitářské organizace v Dánsku), která na sklonku života psala o tom, že je důležité, abychom byli „duševními poutníky“.
Každý z nás má nějaká místa v přírodě, která miluje. Nádherná místa, která nás inspirují, ozdravují nás a navozují v nás pocit pohody, kdykoliv je navštívíme.
Pro mě je to dobré duchovní cvičení, stávat se „duševním poutníkem“.
V mysli si vyvolávám onu zmíněnou irskou krajinu a další krásná místa, která mají pozitivní vliv na mé vnitřní rozpoložení. V těchto podivných a složitých dnech vás chci povzbudit k tomu, abyste se také zkusili stát „duševními poutníky“.