Můžeme být spaseni pouhou vírou?
Luděk Pivoňka
Katolická církev věří, že po smrti mohou lidé přijít do nebe, pekla a očistce. Nebe je místo, kam by měli přijít jen dobří křesťané, do očistce by měli přijít křesťané, kteří nebyli úplně svatí a přece jen trochu hřešili, a nakonec peklo by mělo být určeno těm lidem, kteří vědomě odmítli Ježíše Krista jako svého Spasitele.
Abychom se vyhnuli peklu, měli bychom pevně věřit v Ježíše Krista. Ale co když posmrtný život vůbec neexistuje? Kdyby neexistoval, tak by opravdu nezáleželo, jestli v Krista věříme nebo ne, neboť úděl všech mrtvých je stejný. Kdyby posmrtný život existoval, záleželo by na tom, jestli je Kristus Spasitelem celého světa, nebo ne.
Podle mého názoru byl Ježíš významným duchovním učitelem, který zvěstoval blízký příchod Božího království. Toto poselství převzal od Jana Křtitele a zvlášť intenzivně je hlásal po jeho smrti. V Ježíše jako zaslíbeného židovského Mesiáše začali věřit až jeho nejbližší učedníci. To se odehrálo až po jeho smrti ukřižováním. To, že by Ježíš měl být Spasitelem celého světa, začal rozhlašovat až apoštol Pavel, který působil především mezi Řeky a barbary. Ten zdůrazňoval, že spása se může uskutečnit hlavně vírou a Boží milostí. Kdo podle něj pevně věří, bude spasen. Tento postoj dnes zaujímají především evangelické církve. Katolická církev naproti tomu připomíná, že dobré skutky jsou také důležité.
A jak se k tomuto tvrzení staví unitáři? Ti jsou povětšinou přesvědčeni, že pouhá víra nikoho ještě nespasí. Dobré skutky jsou důležité jak pro tento život, tak i pro ten budoucí. V praktickém životě je to vidět nejvíce. Ať už lidé vyznávají jakoukoliv ideologii, cítíme, že láska a nesobecké jednání druhých lidí na nás působí jako duchovní balzám. Charakter je navíc etická hodnota, která je neoddělitelně spojena s lidskou duší. To je to, co si také odneseme i na druhý břeh života. Proto na charakteru velmi záleží.
Pokud použijeme jazyk astronomie, naše duše může zářit jako supernova nebo být temná jako černá díra. Obojí je možné skrze naši svobodnou vůli. Bůh nikoho osobně neposílá do nebe, pekla nebo očistce. Pouze stanovil duchovní i hmotné zákony a my si můžeme vybrat, jakou cestou se vydáme. Takže spása je jen a jen v našich rukou.